Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle kapela možná bude mít nejnižší věkový průměr ze všech, které kdy na Brutal Assaultu hrály. Pokud by bráchové Henry de Jong a Lewis de Jong chtěli na festivalu pivo, tak jim pro něj musí dojít rodiče, kteří s nimi dle zlých jazyků jejich turné obrážejí. Svoji kapelu si založili před devíti lety, kdy jednomu bylo osm a druhému deset. Jejich první videa mi trochu připomínají KELLY FAMILY, jen s tím rozdílem, že ta děcka, co ještě nestačila přemutovat, místo kytarového generického popu hoblují thrash metal. Krom věku je tu další zajímavost - země původu. Tou je Nový Zéland. To ALIEN WEAPORY podtrhují tím, že nasávají zdejší původní kulturu a přes thrashmetalový parostroj ji zpracovávají. To se týká klipů, melodiky, rytmiky, témat i jazyka, který používají. Krom angličtiny tvoří nezanedbatelnou část textů šamansky znějící místní jazyk Maori.
Dovolím si takovou malou odbočku. Když jsem četl různé informace o kapele, nelze se ubránit dojmu, že svoje kluky notně směruje jejich táta a trochu jsem si v tomto ohledu vzpomenul na různé dětské soutěže krásy, ve kterých si do svých dětí matky promítají své neuskutečněné sny. Ale tohle je snad přeci jen trochu jiný příběh.
Mladičký trojlístek hudebně nabírá ze starého thrash metalu plnými hrstmi. Přidávají folkórní prvky, díky kterým znějí jinak než ostatní. Mládí, thrash a exotika. Jako by Max Cavalera složil svoji pralesní šamanskou hitovku „Ratamahatta“ v šestnácti letech.
Ptáte se, jak to, že hodnocení, které vidíte pod článkem, není tak ultimátní, jak se jeví slova v recenzi? ALIEN WEAPORY samozřejmě mají ještě svoje dětské nemoci. S očividným talentem se mísí jistá dávka aranžérské nezralosti a já si mnohokrát vzpomenul na nespočetné riffy, které jsem produkoval ve svých prvních zkušebnách. A i když tyhle nápady obalíte dokonalou producentskou prací, tak je trochu znát, že se nejedná o nic, co by otřáslo světem.
Nejmladší kapela letošního Brutal Assaultu, která začala hrát v době kdy klukům bylo osm let.
6,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2019 Vydavatel: Napalm Records
JINÉ POHLEDY
Shnoff
6 / 10
ALIEN WEAPONRY (tenhle název z titulku recenze je správně, nikoliv ALIEN WEAPORY z textu recenze, to jen tak pro pořádek) jsou mladí a jsou z Nového Zélandu, a proto by neměli uniknout pozornosti, i když jejich dosavadní tvorbu bych nazval takovým unaveným thrashovým šmrdláním. Tak to bylo asi ošklivé. Borce je třeba každopádně ocenit, protože jejich muzika díky těm folklórním prvkům zní hodně autenticky, což pozná i ten, který slyšel haku jen nedopatřením po zapnutí sportovních zpráv. Potenciál tam je a budeme je sledovat, protože jsou mladí a jsou z Nového Zélandu, kde se točil Pán prstenů.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!